Sláva nazdar výletu ....

nezmokli jsme , už jsme tu. V tomto duchu bychom mohli komentovat náš výlet. Obávali jsme se velkého ochlazení a deště, jak bylo předpovídáno. Procházet se Babiččiným údolím nebo skalním městem Adršpach v takovém počasí by nebylo zrovna nic příjemného. Proto ranní probuzení do našeho sobotního výletního dne nebylo zrovna veselejší, když jsme pohledem z okna zjistili, že nám venku prší.  Nedalo se nic dělat počasí je počasí, nikdo z nás ho nemůže ovlivnit  a zrušit zájezd  jen tak se také nedá, protože byl závazně rezervován jak autobus, tak prohlídka zámku v Ratibořicích.   Ale v autobuse už dýchla na všechny cestovní atmosféra a chmury byly částečně rozehnány. Přesto nebylo nic příjemného, když jsme sledovali, jak neustále prší.  Ale štěstí se na nás přece jen usmálo, déšť pomalu ustával a k naší velké radosti se ukázalo za mrakem i sluníčko. Když jsme přijeli do Ratibořic, tak jsme si snad ani lepší počasí na procházku Babiččiným údolím nemohli ani přát . Bez deště, bezvětří, polojasno. Začali jsme prohlídkou zámku, kde zrovna probíhala akce k 200. výročí diplomatických jednání protinapoleonské koalice Rakouska, Ruska a Pruska. Proto byly interiéry bohatě vyzdobeny krásnými a voňavými dekoracemi z květin odpovídajících tehdejší době. Je to krásný zámek, měli jsme skvělé průvodce a jejich výklad byl zaměřen právě na toto diplomatické jednání z roku 1813.  Po prohlídce jsme prošli zámeckým parkem a pokračovali do Babiččina údolí. Nádherná příroda a krásný voňavý vzduch. Prohlédli jsme si kulturní památky Sousoší babičky s vnoučaty, Staré bělidlo, Mlýn, Mandl a známý Viktorčin splav. U pana mlynáře jsme se občerstvili, pořídili si s ním snímeček a pokračovali pomalu okruhem na parkoviště. Kdo toto známé údolí navštívil, tak mi dá určitě za pravdu, že je tam krásně. No a poté jsme pokračovali dál v cestě do Adršpachu. Po pár kilometrech jízdy jsme najednou viděli, že jedeme do černých hustých mraků, které nevypadaly na to, že by se měly rozehnat a opravdu, za chvíli jsme vjeli do pořádného lijáku.  Nálada nám hned poklesla, protože v takovém dešti by se nedalo snad ani vystoupit z autobusu a určitě nejeden z nás přemýšlel, jak to udělá.  Cesta mezi Ratibořicemi a Adršpachem trvala téměř hodinu a abychom se potom dívali na skály z parkoviště autobusu, nebyla zrovna nejlepší vyhlídka. Už jsme snad ani nedoufali, že přestane, ale nějakým zázrakem se  stalo, že opravdu přestalo a když jsme dorazili na místo, bylo tam nádherné pro turistiku jak dělané počasí, sucho a po dešti ani vidu. Mraky se  Adršpachu úplně vyhly. Pohled na okolí, který se nám naskytl, když jsme vystoupili z autobusu, nám vynahradil trochu toho napětí a obav při cestě tam. Nádherné skály, bylo opravdu se na co dívat. Rozešli jsme se každý po svém okruhu, podle toho jak kdo se cítil, protože některý terén byl náročnější a byli i jednotlivci, kteří zvládli projít celé sklaní město, vyšlapat až nahoru a bezesporu to byla krásná podívaná. Možná by si toto místo zasloužilo více času a přesto, že cesta byla dlouhá, opravdu se vyplatila. Po turistice nám vyšla ještě i chvíle na občerstvení,  posezení u kávičky nebo pivečka  a pak jsme ujížděli spokojeně k domovu. S tím počasím jsme měli jak se říká z pekla štěstí a můžeme říct, že se nám opět zájezd vydařil.  Cestu jsme absolvovali pohodlným autobusem, proběhla bez problémů, takže i po této stránce bylo myslím všech 46 výletníků spokojeno. Domů jsme se vrátili trochu unaveni, ale příjemně. Stálo to zato.

Fotky ve fotogalerii sekce "Výlety". Budou postupně přidány.